Termín akce: 1. - 30.3.2023
Natália Vargová, Veronika Soukupová, Kateřina „Zuleyka“ Zeidlerová, Lucie „Lusi Lu“ Remešová:
Kolektivní výstava pro EndoMarch 2023
(1. – 30. 3. 2023)
▪ středa 8. 3. od 19:00 - Vernisáž a oslava MDŽ
Taneční performance Lenky Chuchutové (MAAT centrum) a koncert jazzového dua The Grey Zone.
▪ čtvrtek 30. 3. od 19:00 - Dernisáž s komentovanou prohlídkou a dražbou vybraných obrazů.
EndoMarch je jedinečný mezinárodní projekt, díky kterému se v průběhu měsíce března, jakožto měsíce věnovaného endometrióze, dostávají informace o tomto onemocnění k široké laické i odborné veřejnosti. EndoTalks.cz je první pacientskou organizací se zaměřením na endometriózu v ČR. Endometriózou trpí 1 z 10 žen a na její diagnózu se v průměru přijde až po 7-10 letech. Pomocí k větší osvětě o této vážné nemoci bude i kolektivní výstava konaná v naší galerii, na které čtyři umělkyně zpracovaly každá svým osobitým způsobem téma ženství a ženského lůna, nejen ve spojitosti s endometriózou.
Celý měsíc březen bude také probíhat online na facebooku EndoTalks.cz dražba vybraných obrazů, které výtvarnice věnovaly na podporu organizace. Její vyhlášení a předání děl proběhne na dernisáži.
Veronika Soukupová se ve své části výstavy zabývá zejména tématem, co všechno s sebou může nést rozhodnutí o bezdětnosti, jaké je jeho pozadí a proč k němu dochází. Kateřina ‚Zuleyka‘ Zeidlerová, naopak nahlíží na své lůno jako na místo tvořivosti, ze kterého přichází na svět nový život a její malby velmi významně ovlivnilo těhotenství a porod dcery. Lucie ‚Lusi Lu‘ Remešová vystavuje portréty „EndoBohyně“ Gabriely Tuatti, ženy vyléčené z endometriózy a matky dvou synů, která pomáhá dalším ženám s tímto onemocněním. Poslední z umělkyň je fotografka Natália Vargová, která na výstavě představuje své intimní autoportréty přímo inspirované osobní zkušeností s endometriózou.
O AUTORKÁCH
Veronika Soukupová
Veronika je mladá výtvarnice z Českých Budějovic. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v Českém Krumlově, obor Užitá malba. Navázala studiem mediální ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni a v současnosti studuje Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku, ateliér Vizuální efekty a klasická animace. Kromě malby se věnuje také animaci, kresbě či psaní a veřejnému předčítání poezie.
Ve své tvorbě se velmi často zabývá ženskou problematikou, považuje za důležité stavět se čelem nepříjemným skutečnostem a zviditelňovat určité nekonformní problematiky.
Pro tuto výstavu se Veronika zaměřila zejména na zkoumání ženy v roli možné budoucí matky, a to z pohledu jedince, který má s touto úlohou problém či se z ní chce zcela vymanit. S tím spojené zaznamenání pocitu strachu, rozkladu, ztráty vlastní osobnosti, těla a naproti tomu existence vzpoury a rozporu. Jedná se o reflektování zejména její vlastní skutečnosti.
Podle výtvarnice je mnohdy dáván důraz spíše na ženu jakožto matku, rodičku a její oslavování v této roli. Což není špatně, ale je velmi důležité upozornit i na druhou stranu mince. Ne pro každého je dítě požehnáním. Autorka řeší zejména to, co všechno sebou může nést rozhodnutí bezdětnosti, jaké je jeho pozadí a proč k němu dochází. S tímto tématem pracuje metaforickou formou, kdy žena je ve většině zobrazených případů vyjádřena v podobě koně. Tato forma nese důležitý význam hrdosti a jejího neustálého srážení vnitřními i vnějšími skutečnostmi. Povětšinou je prezentována v podobě mužského těla, které významově znamená úkryt a zdánlivě bezpečné místo. Vyobrazení dítěte-plodu nese význam potencionálního ohrožení, ale zároveň i jisté fascinace a touhy.
Kateřina „Zuleyka“ Zeidlerová
www.katerinazeidlerova.cz
Kateřina se věnuje výtvarnému umění od útlého dětství. Velmi ji v tom ovlivnil dědeček, známý sochař, řezbář, ale také grafik a malíř Zdeněk Farský, po kterém zdědila umělecké vlohy. Malování je pro ni jistým druhem meditace, vyprázdnění mysli, při kterém jen pozoruje své myšlenky, pohyby ruky a to, co se odehrává na plátně. Sama o svém procesu tvorby říká:
„Dýchám a nechávám intuici vést mou ruku a naslouchám skvrnám, čmouhám, kapkám, barvám, tu a tam přidám nebo uberu a ono se pak vše najednou samo vyloupne a já se raduji. Cílem mého tvoření je pozorování vzniku i zániku. Je to příležitost otevřené komunikace s mým nevědomím. Přála bych si, aby lidé prostřednictvím mé tvorby mohli, alespoň na malou chvilku, cítit a vnímat tanec všech tvarů života tak, jako to cítím a vnímám já.“
Kateřina vybrala pro tuto výstavu své obrazy na téma posvátného ženství. Zabývá se v nich tématem porodu jako zasvěcení do tajemství života a smrti a lůnu jako místu tvořivosti, ze kterého přichází na svět nový život.
Větší plátna na téma ženství začala vytvářet během začátku a v průběhu svého těhotenství, které pro ni bylo vnímáním růstu nového života a v jistém smyslu změněným stavem vědomí. Obraz samotného porodu vznikl jako výpověď na plátně, kde promlouvají barvy a tvary, jelikož celý zážitek byl tak nečekaně intenzivní, že nebylo možné popsat ho slovy. Další z vystavovaných obrazů, které nazývá „Jóni zářiče“ byly malovány jako mandaly na hedvábí s různými záměry a jejich barvy byly míchány s hydrolátem z damašské růže pro zintenzivnění jejich vibrace a síly. Koncentrovanou energii s různými záměry vkládala do každého tahu štětcem, např. pro početí, harmonizaci porodu, dobrý vývoj miminka, uzdravení z traumatického porodu apod. Poselstvím jejích obrazů je znovunalezení ženské síly.
Lucie „Lusi Lu“ Remešová
www.lusilu.art
Lucie je výtvarnice a antropoložka žijící a tvořící v Praze a ve Čtyřkolech, která vypráví příběhy skrze své obrazy. Snaží se jimi vyjadřovat nějaké poselství, otevírat nepohodlná témata, reflektovat a analyzovat sociokulturní jevy, bořit tabu a odchylovat se od obecně přijímaných kulturních konstruktů. Zaměřuje se na příběhy spojené s vnímáním těla, sexualitou a mateřstvím (včetně bezdětnosti a prožitku ztráty dítěte). Zobrazuje téměř výhradně ženské postavy, které tyto příběhy ztělesňují.
Svá díla vystavovala kromě Česka také např. v Peru, Brazílii, Mexiku, Španělsku, Německu ad. Její výstavy a vernisáže jsou někdy také určitým druhem psychomagických aktů s širším poselstvím a přesahem do spirituálně-ritualistického zážitku. Jako antropoložka v současné době vyučuje na Univerzitě Karlově a dokončuje doktorát z terénního výzkumu v Peru. Antropologické vzdělání hluboce ovlivňuje její tvorbu, v umění však nalézá mnohem větší svobodu vyjádření.
Na této výstavě navazuje na obrazy, které představila minulý rok v rámci doprovodného programu k EndoMarch2022 na své konceptuální výstavě „Plodnost“. Zobrazila na ní devět žen, které měly nejen z důvodu endometriózy diagnostikovanou neplodnost, přesto přirozeně počaly a nyní mají zdravé děti. Ze všech žen vybrala pro tuto kolektivní výstavu dva portréty naturopatky Gabriely Tuatti, která pomohla na cestě ke zdravému lůnu stovkám žen a která zároveň s organizací EndoTalks.cz úzce spolupracuje. Gabriela je zobrazena jednak jako „EndoBohyně“, v symbolicky žlutých šatech, oscilujíc mezi životem a smrtí, plodností a neplodností s granátovým jablkem a lebkou. Na druhém obraze je se svými dvěma „zázračně počatými“ syny, Zenem a Gabrielem. U obou obrazů je důležitá symbolika trojúhelníku a čísla 3, které je spojováno právě s plodností a sexuální energií. Třetí měsíc je zároveň březen, jakožto měsíc endometriózy.
Natália Vargová
www.behance.net/natallsvargova
Natália vystudovala fotografický design na střední umělecké škole Ladislava Bielika v Leviciach. Poté se věnovala masmediální a marketingové komunikaci na Fakultě masmediální komunikace Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnavě. Několik let se věnuje portrétové, eventové a produktové fotografii a od března 2022 je členkou a fotografkou občanského sdružení Woman Up.
Několik let žije s endometriózou, přičemž pravidelně trpí paralyzujícími bolestmi, které jí brání dokonce i vstát z postele a běžně fungovat. Tato skutečnost Natálii donutila zamyslet se nad svým životem, pochopit mnohé souvislosti a přijmout se taková, jaká je. Na tomto základě vznikla také série vystavovaných fotografií s názvem „Já a moje další já“. Tato série autoportrétů zobrazuje na jedné straně jemnost a ženskost znázorněnou pomocí ženského těla a květin a na druhé straně jizvy představující bolest, která je typická pro ženy s tímto onemocněním.
Portréty vznikly nejdříve jako pouze školní práce, ale vedoucí ateliéru, Mgr. Peter Lančarič, PhD., Natálii podpořil a inspiroval sdílet fotografie a jejich myšlenku dál. Bylo pro ni sice zprvu těžké, prezentovat veřejně své intimní trápení, nakonec se však rozhodla zkontaktovat organizaci EndoTalks.cz s cílem poukázat na vlastní příběh a podpořit i jiné ženy, že v tomto boji nejsou samy.
Já a moje další Já
Bolest, která neutichá. Je součástí života a je třeba ji přijmout. Nevzdávat se a bojovat. Dělá nás silnějšími a lepšími.
Endometrióza je onemocnění, které postihuje ženy nejčastěji v reprodukčním věku. Vyznačuje se přítomností ložisek děložní sliznice mimo dělohu, díky čemuž způsobuje na daných místech bolest. Následkem jsou cysty, jizvy a neplodnost.
"Je nevyléčitelná." Slovní spojení, které vysloví každý lékař a které nechceš slyšet. Ale co s bolestí? Pilulky. Takový je průběh a nám nezbývá než to přijmout. Dny, kdy nedokážeš spát, myslet, nejsi schopna vstát z postele. Postel se stává na několik dní tvým útočištěm. A co potom, za několik týdnů? Znovu tentýž koloběh.
Dá se z toho dostat? Stále věřím, že ano. Navzdory všemu je to skrytá součást mého života. Ta, která mě přinutí zastavit, zpomalit a načerpat sílu do dalších, lepších dní.
Moje další já není jen moje. Má ho mnoho z nás. Sice jsme každá jiná, ale přece jsme stejné. Navenek jemné a něžné, uvnitř plné bolesti. ♥
